Někteří pamětníci si možná ještě dokážou vybavit dobu, kdy výraz „plynofikace“ byl neznámým pojmem, a kdy se ve většině rodinných domů topilo pevnými palivy. Za socialismu se v domech obvykle zatápělo v kotlích na uhlí nebo koks, případně se topilo dřevem, a kdo tuto dobu nezažil, jen stěží si zřejmě dokáže představit všechny ty peripetie s tím spojené. Zejména šlo o znečištění ovzduší, protože jakmile se v obci zatopilo, oxid siřičitý ze spalin hořícího uhlí a koksu poškozoval životní prostředí, což se mohlo projevit častějšími záněty průdušek, astmatem a podobnými nepříjemnostmi.
Za druhé jste museli každoročně ukládat hromady paliv do sklepení, obvykle ručně lopatou a kolečkem, takže jste tím trávili spoustu času a byli jste pak zašpinění až za ušima. Za třetí se prach usazoval v domě i při zatápění a přikládání a za čtvrté jste museli neustále manipulovat s popelem, což se také neobešlo bez zašpinění. A za páté, kotel mnohdy přes noc vyhasl a museli jste ráno v chladné místnosti zatápět, což byl skutečně zážitek k pohledání.
Kdo se dnes rozhodne topit dřevem v krbových kamnech, také se musí potýkat s vyhořelým odpadem, s popelem, sice ne v takové míře, ale musí. A také musí dřevo na topení patřičně zpracovat a ukládat. Topit dřevem je velmi levné, snad nejlevnější způsob vytápění, co známe, ale je tu ještě jedna možnost, jak topit levně, a zároveň mnohem komfortněji – tepelné čerpadlo v Olomouci a kdekoli jinde.
Tepelná čerpadla dodávají teplo čerpáním teplého vzduchu z vnějšího prostředí, případně tepla z geotermálního vrtu, a to zhruba ze tří čtvrtin celkové dodávky tepla do domu, přičemž jednu čtvrtinu tepla vyrobí zařízení z elektrické rozvodné sítě. Je to tedy velmi úsporný způsob vytápění a jedinou jeho nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady, i když je možné požádat o noční proud a o státní dotaci. Co je ale zásadní, je to, že tepelné čerpadlo pracuje bezobslužně, pouze nastavíte termostat, a o nic jiného se nestaráte.