Pokud se nás někdo zeptá na základní rozdělení obchodů, pak jednou z nejjednodušších a nejpoužívanějších možností je rozdělení na maloobchod a velkoobchod. Tyto mají mezi sebou jasně vytyčenou linii, takže nikdy není pochyby o tom, do které kategorie který z nich patří. To samozřejmě znamená, že mezi nimi musí být řada rozdílů. Ty jsou dostatečně srozumitelné i pro laika, takže ani on nemá obvykle problém určit, kam který z nich patří. Tím hlavním je to, že velkoobchody dodávají své zboží maloobchodům, a ty je prodávají konečným zákazníkům. Jsou tedy něco mezi obchodem a velkoskladem. Ovšem vzhledem k tomu, že dodávají do obchodů, neprodávají zboží po jednotlivých kusech, nýbrž pouze ve větších množstvích.
Zatímco nákup ve velkoobchodu probíhá tak, že si zákazník vše předem objedná a obchod zboží připraví, aby pak jen zaplatil a odjel, maloobchodní prodej https://www.schoellerallibert.com/cz/trhy/maloobchodní-prodej se odehrává jinak. Zde se zákazník rozhoduje až při nákupu samotném, co si vezme, a zboží si okamžitě odnese sebou, pokud se jedná o kamenný obchod. Pokud jde o ceny, tak ty jsou podstatně nižší ve velkoobchodech. A dává to smysl, koneckonců maloobchod musí mít také nějaký zisk, což znamená prodat zboží za víc, než za kolik jej nakoupil. A tento zisk musí dosahovat určité výše, aby pokryl veškeré náklady, jako je plat zaměstnanců, energie a další.
Na druhou stranu velkoobchod obvykle neprodává soukromým osobám. Je to především proto, že prodávají zboží pouze ve velkém množství, zatímco běžný zákazník potřebuje pouze jeden či dva kusy. Proto je potřeba pro nákup zde mít IČO. Tento systém u nás funguje již poměrně dlouho, a lidé jsou na něj zvyklí. Asi jen málokoho by napadlo snažit se jít nakoupit do velkoobchodu, a ještě méně to skutečně zkusí. Jistě, i takoví lidé se najdou, avšak je jich jen minimum a v naprosté většině případů jsou velmi rychle odmítnuti. Přeci jen, pravidla jsou pravidla.